Obchodně na ostrově lásky a nenávisti

Je začátek května, venku prší, je docela zima a tak se těším na další obchodní cestu, tentokrát za teplem a letním sluníčkem na ostrov lásky, na Kypr. Letenku mám z Vídně, vyšla výrazně levněji než z Prahy, což je poslední dobou spíše pravidlem a tak se vydávám autem z Opavy do Vídně. Cesta je výborná, za 2,5 hodiny se blížím po dálnici přes Bratislavu ke Schwechatu, máme více než hodinu času a tak se těším na tradiční výbornou vídeňskou Gulaschsuppe s kaizerkou.

Nikózie, 2010Libor Witassek

Cílem cesty je připravit nové projekty pro podporu vzdělávání v technických profesích, je to na Kypru jako v kolabujícím Řecku? Rád bych zde potkal i své kolegy z poradenské branže, domlouvám si schůzky a určitě prověřím možnost založení společnosti na Kypru, volby v Čechách se blíží a je potřeba myslet na zadní kolečka. Opravdu se tedy těším a z parkoviště C procházím tunelem do odbavovací haly.

Na letišti ve Vídni nainstalovali úžasnou inovaci, automatické odbavení do letadla na samoobslužných terminálech před přepážkami check-in. První automat nefunguje, nevadí, zkusím ten vedle. Vkládám svůj pas do čtečky a čekám, opět nic. Zkouším vložit kartu Miles & More, zase nic. Jako technik zkouším "lehce" bouchnout do terminálu, když mne zahlédne mladík v červené uniformě a přispěchá na pomoc. "Can I help you?", ano, rád přijímám pomoc. Terminál je neuvěřitelně pomalý, navíc bych rád seděl vedle své kolegyně, která letí se mnou, což znamená projít tento neuvěřitelně pomalý automatizovaný proces ještě jednou. Z původní hodinové rezervy zbývá jen 15 minut. Rychle tedy spěcháme k přepážce check-in odbavit ještě zavazadlo, na to tvůrci této automatizované inovace nějak zapomněli. Přepážek je více než 30, to je úctyhodné a dokonce na 4 přepážkách je obsluha. Fronta asi 50 lidí před námi a brzy začínám být mírně nervózní, když se dostanu k přepážce, je pouhých 5 minut před ohlášeným nástupem do letadla. Z polévky nic nebude, hlavně když stihneme letadlo. Naneštěstí se mi nedaří sklopit rukověť kufru dolů, mačkání tlačítka nezabírá, hrubá síla také ne. Milá slečna od přepážky nám dá pásku na kufr a s klidem nás nechá pokoušet štěstí. Právě máme nastupovat do letadla a my trčíme u přepážky s kufry. Celý inovační proces check-in je opravdu inovativní, můj stres narůstá do zdraví ohrožující úrovně a s klíčem od auta se snažím rozebrat rukověť kufru, abych ji mohl zasunout. S třesoucí rukou se mi to nakonec povede a rychle běžíme k bezpečnostní kontrole.

Uff, jsme v letadle a nyní jen zbývá se vydýchat, snad se mi bude obchodně dařit lépe než na letišti ve Vídni. S půlhodinovým zpožděním přistáváme v Larnace. Krásné slunečné počasí a letně oděný personál na letišti v Larnace mne definitivně uklidní, minibus nás odváží do starověkého města Pafos. Vida, jedeme po levé straně, první připomínka historie, bývalá britská kolonie získala samostatnost v roce 1960 a některé zvyky staré dobré Anglie se dochovaly dodnes. Letiště je prakticky nové, velmi jsem potěšen bilboardy na letišti s nápisy propagujícími založení firmy na Kypru, nabídky privátního bankovnictví, ano, tady se mi snad bude líbit. Ruskojazyčné reklamy na prodej nemovitostí a První ruskou banku zase dávají za pravdu novinovým zprávám o expanzi ruských podnikatelů do této ostrovní země.

Do Pafosu jedeme po velmi kvalitní dálnici, mezi dálničními pruhy jsou nádherně kvetoucí keře, které v délce mnoha desítek kilometrů zavlažují černé hadice položené po celé délce dálnice. Příjezd do Pafosu je příjemným překvapením, prakticky každý dům má solární panely na ohřev vody, upravené silnice, novotou zářící fasády domů, krásné hotely a uličky plné restaurací a obchůdků působí velmi civilizovaně. Dávám si lákavou porci zmrzliny, kopeček za 1 EUR je docela dost, ale je nám velmi teplo a zmrzlina je skutečně výborná.

Ubytování v hotelu je opět milým překvapením. Krásný 4-hvězdičkový hotel za 63 EUR/noc včetně wi-fi zdarma je úžasná nabídka, nádherné lobby s vodotryskem, obrovskou terasou s kavárnou a velké bazény mezi palmami, to je pro businessmana ze zatím studené střední Evropy doslova rajský pohled.

První obchodní schůzky začínají v atmosféře nesmírné pohody a klidu. Kyperští Řekové nás vítají ve velkém stylu, při vstupu se na nás usmívají 2 mladé ženy v tradičním barevném kyperském kroji a dávají nám čerstvé pomeranče a banány z pletených košíků. Toto ovoce je všude kolem volně na stromech a na banánových plantážích, Kypřané nezapomínají zdůraznit, že tyto banány nejsou rozhodně žádná nekvalitní Chiquita, ale zaručeně čerstvé a zcela zdravé ovoce přímo z jejich zahrádky. Překvapivě začínáme včas, opakované nabídce kyperské kávy a kyperské bábovky se nedá odolat, byť snídaně v luxusním hotelu byla vydatná. S kolegy navštívíme několik desítek kilometrů vzdálený přístav Polis, jeskyni, kde se koupala bohyně lásky a krásy Afrodita, vše je malé, útulné, nádherné, na plážích také první lidé koupající se v zatím nepříliš teplém moři.

Druhý den jedeme po dálnici do hlavního města Nikózie, potkat se s kolegy z branže, dobře se najíst a projít starobylým centrem. Business centra jsou velká, všechna velmi moderní, ale to není nic zvláštního, ty jsou i v jiných zemích, nicméně je jasné, že podnikání se tady daří. Po schůzce v Národním institutu pro rozvoj lidských zdrojů máme také jasno, i zde je minimálně jedna zbytečná státní instituce s rozpočtem 22 mil. EUR, kde se živí cca 3 desítky zbytečných úředníků, kteří dělají průzkumy trhu práce, které jsou naprosto k ničemu. Raději zamíříme do historického centra s cílem navštívit také část okupovanou tureckou armádou.

Úzké uličky s restauracemi a obchůdky jsou půvabné, všudypřítomná globalizace je zase vidět na hlavních třídách se značkovými butiky a fast food řetězci. Přicházíme brzy k zelené linii, abychom navštívili tureckou část Kypru. Turecká celnice v cca 5 Unimo-buňkách nám vydává vízum na špatně zkopírovaný papírek velikosti cca 7 x 10 cm, který je při návratu potřeba opět ukázat. Razítko nám dává krásná, mladá turecká Kypřanka s nádhernýma černýma očima, první dojem tedy není špatný.

Po pár metrech procházky v turecké části máme však jasno ohledně případného členství Turků v EU. Opadané fasády, špína na ulicích, neúhledné obchody s cigaretami, levnými kopiemi značkových kabelek a zaručeně pravé italské módy, na jídlo tak zatím raději ani nemáme moc chuť, jdeme dále směrem do turecké části. Bývalý gotický kostel předělaný nepříliš umně na mešitu, kde se desítky turistů bez bot chodí dívat dovnitř, řada historických budov spravená za pomoci UNDP a EU. V kavárnách posedávají jen muži, pohrávající si s tradičními perličkami na provázku. Taktéž před rozbitými domy posedávají turečtí Kypřané a připalují jednu cigaretu od druhé. Proč si svůj obchůdek neuklidí, nespraví obité dveře nebo fasády a raději sedí a vykuřují? Zbytečná úvaha, to je přece těžká práce nehodná těchto spokojených Kypřanů ve svém samostatném, byť - vyjma Turecka - nikým neuznaném státě. Vojáci za vysokými zdmi míří zbraněmi na řeckou část, vypadají opravdu přísně. Spíše by se měli otočit, tady na rozdíl od vyspělé a prosperující řecké části není moc co ukrást, není podle nás ani o co stát. Čím dále jdete od hranice, tím více vidíte a cítíte "vůni" Orientu, nám to stačí, jdeme zpátky do řecké, ale především evropské části Kypru.

Život je plný paradoxů. Kyperští Řekové vyvolali v roce 1974 puč za účelem připojení ostrova Kypru k Řecku, aby sami záhy ztratili významnou část ostrova ve prospěch Turecka. Řecko jako současná oběť socialistické stvůry již dnes rozhodně není lákadlem pro kyperské Řeky, ale nadšení "osvobozených" kyperských Turků ze samostatnosti pod dnešním dohledem 35.000 příslušníků armády Turecka vyjadřují zcela jasně obrovské turecké vlajky na vzdáleném pohoří za Nikózií a také na řadě domů v turecké Nikózii. Sjednocení ostrova bude spíše tajným přáním, hodně vzdáleným realitě, nenávist obou znepřátelených stran je nemalá, naši kyperští kolegové odmítají byť jen navštívit tureckou část, dokud nebude opět řecká ...

Dáváme si výborné jídlo v úzkých uličkách starého města a vracíme se do Pafosu. Naši obchodní partneři nás zvou na večeři v taverně, bude kyperské Meze. Jídlo o cca 20 malých chodech definitivně zničí mou touhu na jihu trochu zhubnout a s pocity "nafouknutého knedlíku" se vracíme v noci na hotel. Fantastické jídlo, ale to obrovské množství je skutečnou zhýralostí, po návratu domů budu muset přispět někde na dobročinné účely, abych trochu zahladil výčitky svědomí.

Další den si chceme odpočinout, natrháme si v zahradě pár čerstvých pomerančů, broskví a na vedlejší banánové plantáži také malé a velice chutné banány. Vezmu si oblíbenou knihu "Strategie modrého oceánu" a na lehátku u hotelového bazénu si skutečně vychutnávám nádherné počasí na Kypru, vyřizuji nezbytné telefony a také pár dohod s mými kyperskými kolegy v Nikózii, taktéž se Slovinci a Rakušany, kteří rovněž přijeli, máme předběžné dohody na 2 společné mezinárodní projekty, nejsme tak tady snad naposled a nebylo to zbytečné. Malá procházka k moři, na historický hrad v Pafosu, po cestě výborně vychlazená třetinková Plzeň za 2,5 EUR v akci a pak již návrat na letiště do Larnaky. Mé tělo mne začíná nepříjemně svědět, zapomněl jsem se natřít krémem na opalování a tak celý rudý jako Indián odlétám zpět do studené Vídně.

Firmu tady určitě založíme, korporátní daně ve výši 10% jsou pojistkou před socialisticko-řeckými experimenty u nás doma. Závěr je jednoznačný, Kypr rozhodně není Řecko. Řecká část Kypru je navíc skutečně nádherná, určitě bych si zase brzy rád přečetl nějakou novou knížku pod stromy s čerstvým tropickým ovocem ...